Šikana patří mezi sociálně patologické jevy a je definována jako jakékoliv chování, jehož záměrem je opakovaně ubližovat, ohrožovat nebo zastrašovat jiného člověka, případně skupinu lidí. Žáci čtvrtého ročníku měli možnost podívat se na šikanu ze dvou odlišných stran. Ze strany agresora i ze strany oběti. Žákům byly nejprve položeny otázky – co je to šikana, kdo je to agresor, kdo je to oběť a za kým mohou přijít, když mají potíže. Následně žáci zhlédli video o oběti – Pavlíkovi, který žije se svými prarodiči a snaží se v novém městě najít kamarády. Druhé video bylo o agresorovi – Radimovi. Jeho rodiče pracují od rána do večera, a tak má Radim spoustu času sám pro sebe. Po videích jsme společně zapřemýšleli, zda oběma klukům tyto události mohly poznamenat celý život. Jako názorná ukázka nám posloužil obyčejný papír. Když si žáci papír poprvé prohlíželi, byl úplně rovný. V roli agresora svůj papír zmačkali do malinké kuličky. Papír pak měli za úkol vrátit do původního stavu. Ani jednomu z nás se nepodařilo papír znovu zcela narovnat, některým z nás se dokonce roztrhl. Před samotnými videi si žáci pro posílení vztahů ve třídě stoupli do kruhu. Jeden z žáků dostal míček a měl si vybrat spolužáka, kterému míček hodí. Takto míček putoval mezi žáky (nikdo nesměl mít míček dvakrát), až se nakonec vrátil k tomu, který míček hodil jako první. Postupně se do kruhu přidaly další dva míčky, které skákaly mezi žáky těsně za sebou. Jako poslední aktivitu si žáci vyplnili pracovní list „ksichtíci aneb jak se cítím ve své třídě“. Nakonec jsme se všichni společně shodli na tom, že každý z nás se může dostat do role oběti i agresora a že každý agresor má pocit, že mu svět leží u nohou. Nechápe však, že každá zábava má své limity! 
Mgr. Lenka Kolompárová, metodik prevence